Království Trpaslíků
Pohoří kraje světa je protkáno trpasličími tunely. V horách vznikají trpasličí tvrze, nedobytná města s hlavní částí pod zemí. Ale goblinům a skavenům se občas podaří dobýt tvrz ze spoda, z těžebních šachet. Největší takovouto tvrzí je hlavní město trpaslické říše Karak-a-Karaz, kde sídlí Nejvyšší král trpaslictva. Trpaslíci dlouho obchodovali s jinými rasami, hlavně pak s Říší a v dobách dávno minulých také se vznešenými elfy, ale nyní se hodně uzavřeli. Snad jediné trpasličí město, kde zůstal nějaký obchodní ruch je černá ovce mezi trpasličími tvrzemi přístav Barak Varr. Tam vládne čilý obchodní ruch a tržiště v Barak Varru jsou proslavená po celém světě. Někteří tamní trpaslíci dokonce překonali svůj strach z vody a stali se námořníky. Plují na plechem pobytých, mohutných parnících, ale v očích ostatních trpaslíků jsou to vyvrhelové. Hospodářství trpaslíků je založeno zcela na těžbě. V horách kraje světa dolují železnou rudu, ale také zlato a drahé kameny. Ve zpracování těchto surovin jsou to taktéž mistry.
Svébytný národ Trpaslíků je jako hory, ve kterých žijí- tvrdí, neměnní, neústupní, ale protkaní gobliními tunely, které je ničí. Trpaslíci jsou rasa, která postupně vymírá. Pod tlakem zelenokožců, ale také vlastních tradic se množství trpaslíků pomalu snižuje. Trpaslíci žijí velmi dlouho, ale jejich společnost je strašně zatížena tradicemi a uctíváním předků. Skoro každý trpaslík, kromě podivínů ze Spolku techniků, si myslí, že ze starých dob bylo absolutně všechno lepší. Trpaslíci také vedou Knihy křivd, kam zaznamenávají každý prohřešek, kterým se jiná rasa protivila trpaslíkům. Tyto dávné křivdy se pak snaží pomstít. To, společně s nájezdy zelenokožců, je opravdu obrovský tlak na společnost.
Trpasličí společnost je uspořádaná do rodinných klanů. Tyto klany v časech války posílají do boje každého, kdo je schopen v ruce udržet zbraň a každý klan má svoji vlastní Knihu křivd. Trpaslíci nikdy nevedli dobyvačnou válku, jen výjimečně opustí trpasličí armáda brány nějaké tvrze, oni se prostě jen stále brání. I když trpaslíky můžem najít i v daleké Norsce, kde se částečně asimilovali s místním obyvatelstvem.
Historií trpaslíků otřásají dvě obrovské války, které zanechali mnoho odstavců v Knize křivd. Jedna je permanentní se zelenokožci a druhá byla v dávných dobách krvavá Válka msty s Vznešenými elfy. Jelikož elfí a trpasličí verze Války msty se dosti liší, já zde podám trpasličí verzi a v Ulthuanu si můžete přečíst tu elfí. Obě se schodují tím, že před 4 500 lety byly národy elfů a trpaslíků velmi spřátelené a obchod vzkvétal. Pak ale nevěrní a vrtošiví elfové v touze po získání trpasličího území napadali trpasličí obchodní karavany, povraždíc mnoho válečníků a ukradnouc mnohé zboží. Gotrek Hvězdolam, v té době král, moudře vyslal posli do Ulthuanu. Ti se ale vrátili s oholeným vousem, což byla největší možná urážka poslů, a tím potažmo i celého národa trpaslíků. Rozzuřená trpasličí armáda vyšla do boje se zrádným národe v čele s princem Snorrim. Nakonec se utkali v bitvě proti armádě elfů, kterou vedl král Caledor II. Obě strany měli nespočet obětí, a tak se Snorri rozhodl vyzvat Caledora na souboj. Ale pokoutná rána skolila mladého prince, a armáda se ve smutku nad touto nečestnou smrtí rozešla. Ale smrt bratrance nehodlal nechat jen tak Morgrim. S novou armádou se utkal s armádou prince Imladrika. Z počátku byla bitva jen obrovská přestřelka, maračna šípů z elfích luků střídala mračna šípů trpasličích kuší. Až poté, co oboum stranám došla munice, armády se střetli. Morgrim, obklopen svými veterány hledal na bojišti elfa sobě rovného a našel prince Imladrika, obestoupeného mistry meče. Po mocném boji Morgrimova sekera přesekla Imladrika takřka ve dví a elfí armáda se dala na zbabělý útěk. Morgrim, který od této chvíle nosil jméno Elgidum Elfbijec pronásledoval elfy až k městu Athel Maraya, které totálně srovnal se zemí a poté k citadele Tor Alessi. Nejvyšší král Gotrek s vojskem Karak-a-Karazu a přilehlými klany se připojil k Morgrimovi při obléhání. Sto dní ostřelovali trpasličí vojska Tor Alessi, než Gotrek se svými věrnými kladivy prolomily bránu a vtrhli do města. Tam nakonec našel Caledora a po dlouhém boji ho zabil. Jeho korunu vzal na památku vítězství do Karak-a-Karazu, kde je dodnes.
Svébytný národ Trpaslíků je jako hory, ve kterých žijí- tvrdí, neměnní, neústupní, ale protkaní gobliními tunely, které je ničí. Trpaslíci jsou rasa, která postupně vymírá. Pod tlakem zelenokožců, ale také vlastních tradic se množství trpaslíků pomalu snižuje. Trpaslíci žijí velmi dlouho, ale jejich společnost je strašně zatížena tradicemi a uctíváním předků. Skoro každý trpaslík, kromě podivínů ze Spolku techniků, si myslí, že ze starých dob bylo absolutně všechno lepší. Trpaslíci také vedou Knihy křivd, kam zaznamenávají každý prohřešek, kterým se jiná rasa protivila trpaslíkům. Tyto dávné křivdy se pak snaží pomstít. To, společně s nájezdy zelenokožců, je opravdu obrovský tlak na společnost.
Trpasličí společnost je uspořádaná do rodinných klanů. Tyto klany v časech války posílají do boje každého, kdo je schopen v ruce udržet zbraň a každý klan má svoji vlastní Knihu křivd. Trpaslíci nikdy nevedli dobyvačnou válku, jen výjimečně opustí trpasličí armáda brány nějaké tvrze, oni se prostě jen stále brání. I když trpaslíky můžem najít i v daleké Norsce, kde se částečně asimilovali s místním obyvatelstvem.
Historií trpaslíků otřásají dvě obrovské války, které zanechali mnoho odstavců v Knize křivd. Jedna je permanentní se zelenokožci a druhá byla v dávných dobách krvavá Válka msty s Vznešenými elfy. Jelikož elfí a trpasličí verze Války msty se dosti liší, já zde podám trpasličí verzi a v Ulthuanu si můžete přečíst tu elfí. Obě se schodují tím, že před 4 500 lety byly národy elfů a trpaslíků velmi spřátelené a obchod vzkvétal. Pak ale nevěrní a vrtošiví elfové v touze po získání trpasličího území napadali trpasličí obchodní karavany, povraždíc mnoho válečníků a ukradnouc mnohé zboží. Gotrek Hvězdolam, v té době král, moudře vyslal posli do Ulthuanu. Ti se ale vrátili s oholeným vousem, což byla největší možná urážka poslů, a tím potažmo i celého národa trpaslíků. Rozzuřená trpasličí armáda vyšla do boje se zrádným národe v čele s princem Snorrim. Nakonec se utkali v bitvě proti armádě elfů, kterou vedl král Caledor II. Obě strany měli nespočet obětí, a tak se Snorri rozhodl vyzvat Caledora na souboj. Ale pokoutná rána skolila mladého prince, a armáda se ve smutku nad touto nečestnou smrtí rozešla. Ale smrt bratrance nehodlal nechat jen tak Morgrim. S novou armádou se utkal s armádou prince Imladrika. Z počátku byla bitva jen obrovská přestřelka, maračna šípů z elfích luků střídala mračna šípů trpasličích kuší. Až poté, co oboum stranám došla munice, armády se střetli. Morgrim, obklopen svými veterány hledal na bojišti elfa sobě rovného a našel prince Imladrika, obestoupeného mistry meče. Po mocném boji Morgrimova sekera přesekla Imladrika takřka ve dví a elfí armáda se dala na zbabělý útěk. Morgrim, který od této chvíle nosil jméno Elgidum Elfbijec pronásledoval elfy až k městu Athel Maraya, které totálně srovnal se zemí a poté k citadele Tor Alessi. Nejvyšší král Gotrek s vojskem Karak-a-Karazu a přilehlými klany se připojil k Morgrimovi při obléhání. Sto dní ostřelovali trpasličí vojska Tor Alessi, než Gotrek se svými věrnými kladivy prolomily bránu a vtrhli do města. Tam nakonec našel Caledora a po dlouhém boji ho zabil. Jeho korunu vzal na památku vítězství do Karak-a-Karazu, kde je dodnes.
