Pozadí
Horovo kacířství bylo dosud největší zkouškou, jakou kdy lidstvo prodělalo. Nejděsivější na něm byla samotná rychlost, s jakou zachvátilo celé Impérium. Úder rebelů byl natolik rychlý a zdrcující, že zastihl loajality naprostou nepřipravené. Horovi stoupenci, bez ohledu na své ztráty, rozpoutaly apokalyptické bitvy o celé světy. Kulty Chaosu sílily a přerůstaly v otevřené rebelie všude, kde jen dostaly příležitost. Na dosud loajálních a zdánlivě bezpečných světech se nákaza Chaosu projevovala v aktech terorismu, sabotáží a vražd. Četné jednotky Imperiální gardy a Imperiálního námořnictva, které byli po celá desetiletí věrnou součástí Imperiálních armád se přidali ke zrádcům v bratrovražedném boji. Rozsah vlivu temných bohů v císařských institucích nabyl nevídaných mezí. Na Marsu byl Adeptus Mechanicus rozštěpen v civilní válce.
Dříve, než konflikt skončil, vyšla najevo základní pravda : všechno to zabíjení a destrukce nebylo ničím víc než pouhou diverzí. Mělo zajistit pouze čas pro Horuse, aby dostal svoje armády na Zemi a zničil Císaře, bez kterého by lidstvo nemělo štít proti příšerám z warpu a lidstvo by bylo zcela jistě zničeno.

Historie této legendární bitvy byla tak nestálá a křehká jako jsou dnes její svědci. Čelit smrti je jedna věc, ale vidět na vlastní oči to, co nikdy nebylo viděno: odpudivé mutanty, znetvořené nelidi a vyjící kultysty, všechny vedené démony a zrádnými Legiemi. Jejich vyprávění je plné těchto hrůz, a proto se z něj jen velmi těžko získávají použitelné informace.
Bereme-li bitvu chronologicky, lze ji rozdělit na 5 částí. Nejsou v nich zahrnuty různé akce hord Chaosu, které neměli přímý vliv na její výsledek. Těmito fázemi jsou :

Přistání
Pro Horuse bylo nezbytné zajistit přistávací prostory blízko Císařského paláce, které by byly vhodné pro přistání těžkých transportů. Počáteční orbitální bombardování zahnalo všechnu mobilní obranu hluboko do jejích bunkrů, poté Horus uvolnil zrádné legie Pojídačů Světů a Strážců Smrti proti hvězdným letištím jménem Zeď Věčnosti a Lví Brána. 
Přestože byla oba tyto kosmodromy dobře bráněny, byla dobita díky zradě obránců. Jednotky Imperiální gardy, umístěné v místních kasárnách, již byly pošpiněny Chaosem a jakmile útok začal, přešly k druhé straně. Díky této zradě se stal obraný perimetr neudržitelný a útočící Zrádné legie rychle přenesli boj dovnitř obou kosmodromů.
Jakmile získala armáda Zrádců opěrný bod, rychle přečíslila loajalistické obránce. Boj byl sváděn o každou budovu, přesto byl postup mariňáků Chaosu nezadržitelný. Boj se brzy rozpadl na jednotlivá izolovaná ohniska odporu zbývajících loajalistů, kteří se snažili co nejdéle bránit přístup k laserovým silům a zpomalit tak přistání armády Chaosu. Tato obrana významně narušila Horusovy plány, protože první vlna těžkých transportérů utržila těžké ztráty. Bylo to poslední gesto mužů, kteří neměli šanci na záchranu. V kontextu celé bitvy bylo toto hrdinské gesto dost možná tím, co převážilo misku vah z porážky k vítězství.
Díky tomu že většina loajálních Císařských stráží byla odříznuta planetárním bombardováním, nemohli síly dobra počítat se žádnými posilami. Zrádné armády používali smrt a krveprolití k pošpinění Země a k vyvolání démonů. Tyto ukrutnosti nenechali nikoho na pochybách kdo Horus je a komu slouží.

Postup na Palác
Jakmile byly přistávací plochy zajištěny, další jednotky vyslané Horusem byly Páni Bouře a Legie Titánů Planoucích Lebek. Jednotky jež zvolil byly pro danou situaci těmi nejlepšími. Ještě jednou byl vidět záblesk vojenského génia Horuse. To co potřeboval bylo začít útok dříve, než se loajalistům podaří získat kosmodromy zpět. Horusova armáda byla obrovská a neohrabaná. Žádný velitel, dokonce ani Horus sám, nemohl dokázat koordinovat akce všech jejích složek najednou. Místo toho se Horus soustředil na velení jedné nebo dvěma formacím, jež byly v každé fázi bitvy kritickými. Bitevní Titáni Khornů obsadili území mezi oběma kosmodromy a tím je prakticky spojili v jeden obrovský. Roztříštěné zbytky Císařských vojsk před nimi prchli a zanechali tak Palác prakticky v obležení.

Obrana vnějších hradeb
Všichni známe výjev z bitvy zachycující scénu se zasmušelou bránu, před níž čekají hordy Chaosu zatímco obráncům běží lhůta ke kapitulaci, vyhlášená Angronem, jež byla odmítnuta Sanguiniusem. Přesto se podle nám dostupných záznamů nezakládá na realitě. Ze zprávy Adepta Jannara vyplývá, že mnoho loajalistů bylo po dlouhém pronásledování "přišpendleno" k hradbám, přesto se však žádná pauza v boji nevyskytla. Tento předčasný útok Zrádců neměl žádný úspěch. Horus tím ale nebyl znepokojen, pro jeho plány byly důležití pouze Zrádní Mariňáci a Legie Titánů, proto kultysti a mutanti mohli být obětováni jako bezvýznamné ztráty. Není jasné jak dlouho Horus nechal tento útok běžet, jasné však je, že generální útok teprve plánoval.
Loajalističtí Titáni podnikly protiútok proti křídlu Zrádců. Jakmile byly Titáni zastaveni, Bílé Jizvy  zaútočili v dlouhé koloně, způsobili škody a stáhli se. Strážci Smrti a Páni Bouře byly vyčerpáni a zahnáni spět odvetným útokem loajalistů, čímž byla škoda kterou mohli ještě napáchat minimalizována.
To odstartovalo neposlušnost v řadách Horusovy armády. Císařovy Děti se oddělili od armády Chaosu aby ukojili svojí vlastní temnou touhu drancováním civilního obyvatelstva. Horus s tím dělal jen velmi málo, protože teror který Císařovy Děti rozsévali držel loajalisty dál od paláce. Přesto toho litoval, protože ho akce Flugrimovy legie stála skoro čtvrtinu jeho Zrádných Mariňáků. 
Když byl útok na palác konečně započat, odehrával se ve dvou rozdílných formách. Angron a jeho Pojídači Světů, těžce podporováni démonickými silami Khorna, započali plný frontální útok. Tak silný útok si vyžádal všechny obránce v tomto sektoru hradeb, aby bránili pozice proti nekompromisní zuřivosti Pojídačů Světů. 
Mezitím byla Titánská legie Hlava Smrti svěřena pod velení Perturaba, Představeného Železných Válečníků. Perturab byl mistrem obléhání a jak byl Angonův útok jednoduchý, tak jeho byl vědecký. 
Zatímco byli obránci demoralizováni útokem Pojídačů Světů, byla to strukturální pevnost paláce jež se stala cílem Železných Válečníků. Perturabo dosáhl prolomení hradeb kombinací dolování a bodovou palbou z Titánských makrokanónů. Zbytek armády Chaosu okamžitě vtrhl do koridoru vytvořeném v hradbách, zatímco Perturab organizoval nabíjení svých obléhacích strojů.
Hradby Císařského paláce byly míle dlouhé. Obsahovali labyrint kanceláří, dílen a skladů. V nich se bojovalo o každou místnost s nepředstavitelnou zuřivostí. Mezitím dosáhly hradeb paláce i posily z kosmodromu Lví Brána a hrozilo že obránci budou několikanásobně přečísleni.

Útok Bílých Jizev
V tomto okamžiku vedl Jaghatai Khan svoje Bílé Jizvy proti Lví Bráně. Rychle vyčistili ulice kosmodromu, obsadili klíčové budovy a jako ukázku svojí rozhodnosti sesedli z motorek. Tím byly zablokovány posily Chaosu pro palác v nejkritičtějším momentu. Podobný útok byl proveden i proti Zdi Věčnosti, ale s mnohem horším výsledkem. Strážci Smrti byli Horusovy nejdůležitější rezervy a ty také určil ke znovuotevření Lví Brány. V té době prošlo hvězdné letiště již dvěma boji a nápadně připomínalo město ruin. Ačkoliv obě legie, Bílé Jizvy i Strážci Smrti, zůstali spoutáni v krvavé bitvě, Lví Brána již nebyla během boje o Zemi otevřena.

Vnitřní Palác
Po urputném boji mezi ruinami vnějších hradeb, přenesly Horusovy jednotky boj na území Paláce. Ještě jednou se zaskvěli Titáni legie Hlava Smrti. Pod vedením nestálé mysli Perturaba si probojovali cestu skrz hradby, utržili však značné ztráty. V době kdy byla cesta hradbami otevřena nebyly Titáni už schopni pokračovat. Perturab a jeho Železní Válečníci, domnívajíc se že už jich zde není třeba, přenechali palác hordám útočícím na lehce bráněnou pevnost - kostel zvaný Císařská Pěst sousedící s palácem. Brzy se však otřásla země, jak demoliční nálože Železných Válečníků vyhodily do vzduchu celý kostel.
Na území paláce byly Krvavý Andělé a Sanguinius zadní stráží Imperiální armády. Angronovy Pojídači Světů se snažili proniknout Ultimátní Bránou dříve, než se jí podaří zavřít. Byli však zastaveni samotným Sanginiusem. Sám držel bránu proti gigantickému Krvežíznivci (démon) dost dlouho na to, aby se loajalisté dokázali dostat dovnitř a zavřít ji. 
Magnus Jedno oko a Tisíc Synů se nepřipojili k armádě Horuse. Hvězdní Vlci zaútočili na jejich domácí svět, Prospero, a zanechali legii neorganizovanou a zranitelnou. To se nyní plně projevilo. Vyvolali všechny démony které znali a použili každou invokaci než sáhli po svých bolterech a zaútočili na Ultimatní Bránu. Vnější opevnění bylo prolomeno, ale obléhací stroje chaosu zůstali před ním. Při absencí dělostřelectva a válečných strojů, obrátil se Horus k tajemným silám Tisíce Synů, ať otevřou cestu do Císařského paláce. Dříve než mohli Tisíce Synů začít svůj rituál, přišli zachránit situaci Císařské Pěsti. Rogal Dorn velel Nebeské Pevnosti, obrovské gravitační baště, při rozhodující chvíli obrany brány. Spojenými silami Knihovníků Císařských Pěstí a Krvavých andělů byl veden útok proti kouzelníkům Tisíce Synů. Síla nepřátelských psykerů tak byla odkloněna do slepé uličky. Horusova armánda byla připravena ke konečnému útoku, ale Ultimátní Brána pro ně zůstala uzavřená.

Závěr
Finální útok nebyl nikdy spuštěn. Horus tušil že Hvězdní Vlci a Temní Andělé jsou na cestě k Zemi. Všechny rezervy, kromě jeho vlastních Horusových Synů, byly již vyčerpány. Přílet dvou čerstvých legií by byl rozhodující. Horus ale věděl, že má schováno ještě poslední eso. Sklopil štít svojí velitelské lodi a očekával Císařův příchod. Horus vždycky věděl, že válka musí být zakončena císařovou smrtí a že pouze on jediný má dostatek síly tento úkol splnit. Počítal s tím že bude jednodušší porazit Císaře demoralizovaného a slabého, ale tato výhoda byla ztracena na bitevním poli díky odvaze a obětavosti Císařových vojáků.
Neexistují žádní svědci konečného souboje mezi Horusem a Císařem na palubě Vojevůdcovi vlajkové lodi, ale je znám jeho výsledek. Bylo to velké vítězství pro Císaře i Svatou víru. Po Horusově smrti zkrachovalo snažení zbývajících Legií Chaosu. Mariňáci Chaosu reagovali první, jejich evakuace proběhla s praktickou efektivností, ponechávajíc zbytek sil Chaosu napospas loajalistům.


Horus potřeboval rychlou rozhodující bitvu, ve které by mu pomohla k vítěztví přesila. V bojích na Zemi použil Císař sám sebe jako návnadu pro Horuse. Tím si zajistil, že hordy Chaosu musely dobývat těžká opevnění a bojovat v dobře bránitelném městském terénu. V tomto kontextu se čas stal Císařovým spojencem a dopomohl mu k získání největšího vítězství v historii.